Co přinesl den :D

18. února 2010 v 22:48 | Raydenn |  My dear baka diary...
Den toho přinesl hodně.... Ráno jem zaspala a pak jsem měla menší nejmenovanou kalamitu, což byl trochu problém, protože jsem měla jít s kámoškou do kina. Pak, když už jsem asi s hodinovým zpožděním nakráčela s onou -teď už pěkně nakvašenou- kámoškou na nástupiště, bylo nádraží plné rozjívených prcků z naší školy, kteří po nás metali sníh. Když jsme celé obalené ledovou tříští nasedly do vlaku, šťastně jsme dojely na nástupiště. Naivně jsem si myslela, že tímto byly kalamity ukončeny. Chyba! Došly jsme do kina a film na který jsme šly dávali až za dvě hodiny! Tak jsme teda šly do KFC, tam jsem stačila vytrousit tři sponky a jednu gumičku plus 10 korun, které mi zapadly pod pult. Potom jsme si to namířily do knihovny, kde jsme stihly zbořit tři regály plné knih. Koupila jsem si alespoň knížku, abych se tu vůbec mohla ještě ukázat. Pak jsme zakoupily lístky a popcorn a sedly si do sálu. Ouha! Film stále ještě nezačal a na programu proti nudě byly omílačky z šedesátých let! Za zpěvu afrických bluesmannů zpívajících texty na téma "Jak krásná jsi pro mě, jak krásná jsi pro mě a pořád dokola bla bla bla tisíc dalších sladkej keců" jsme se bavily tím, že jsme řvaly na pořadatele (který tam nebyl) aby tam hodil Chinaskiho nebo Michaela Jacksona a nemučil naše mozkové buňky. Prosby nevyslyšeny, omílačky trvaly další půlhodinu, než konečně začal film. Ten stál za houby, z kina jsme po promrhaných třista kč a čtyřech hodinách času odcházely značně naštvané a zklamané. Cestou domů měl vlak zpoždění, na nástupišti jsme zmrzly a cestou domů pěšky ještě zmokly. Když jsem konečně dorazila ke dveřím, nemohla jsem hodinu najít klíče. Už jsem si myslela, že zůstanu až do deseti večer tvrdnout přede dveřmi, když jsem je konečně z hloubi kabelky vylovila -byly tam zaháknuté, takže nevypadly, ačkoliv jsem kabelku důkladně protřepávala- a mohla si odemknout. Pak jsem se unaveně svalila na gauč, což jsem neměla dělat- někdo tam nechal položenou knihu a já se o ten tisícistránkový svazek praštila zátylkem. Když jsem se vzpamatovala z otřesu mozku, zasedla jsem ke kompu a pročítala články. Rozbolela mě hlava, při vstávání jsem zakopla a narazila si rameno a při sedání zase loket (o šuplíky a o zem :D). Tak až do teď, než přišli rodiče, sestra a babička a vypudili mě se jít najíst něčeho, co zdánlivě připomíná polévku. Takže to byl dnešní den a já si jdu lehnout, než exploduje barák nebo tak něco :D
 

2 lidé ohodnotili tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama