Leden 2012

Pevně doufám, že nedojde na kontrolu sešitů :D

15. ledna 2012 v 18:55 | Raydenn |  Evil needs candy, too!
Představuji vám svůj sešit z angličtiny. Jmenuje se pan Seshit a já se můžu jen modlit a doufat, že jeho zevnějšek a už vůbec ne jeho jeho obsah nebude uzřen očima našeho angličtináře... :D
Fotka je mizerná, já vím, ale myslím, že i tak z toho vyrozumíte mé neojoblíbenější anime. :D

Krátký úvod do historie Banánovníku

14. ledna 2012 v 19:50 | Raydenn |  Evil needs candy, too!
V první řadě by se mělo říct, že se to nejmenuje Banánovník, ale Mámkladivotakžekoukejzalýztzpátkydomoře. V druhé řadě by se mělo vysvětlit, co to vlastně je. :D
Banánovník, jak tomu říkám já, protože na bánánu je to založené a je to o hodně kratší, než Mámkladivotakžekoukejzalýztzpátkydomoře, je stát, který zatím neexistuje, ale bude, protože všechno jde, když se chce.

Pozor, padají hodiny!!! aneb jak málo stačí lidem k šílenství

13. ledna 2012 v 13:20 | Raydenn |  My dear baka diary...
Dnešní týden se nesl ve znamení absencí. Na TV jsem chyběla z důvodu předchozího onemocnění, pak jsem zanedbala první dvě hodiny, protože sestřička mi zákeřně zamáčkla budík. (To není výmluva, to je pravda, pane profesore! T-T) A včera mě ráno bolelo v krku tak urputně, že matinka řekla, abych zůstala doma, protože je fakt, že jsem prakticky nemohla mluvit. A zasípat "Ráda bych si objednala ubytování ve vaší ubytovně na pět nocí, na ráno snídani a balíček s obědem a nějakou levnou večeři, když budete tak hodná, jo a kde ta vaše ubytovna vlastně je?" německy opravdu není úkol pro sípajícího jedince.

Kreativní výuka umění výtvarného aneb Van Goghova třiatřicítka

13. ledna 2012 v 0:26 | Raydenn |  Evil needs candy, too!
Pro malíře, který zrovna nemá za úkol vymalovat Sixtinskou kapli či namalovat portét ženy nějakého hodně, hodně zámožného, prchlivého kulturisty, platí pouze tři základní pravidla:
  1. Dělej si co chceš, ať už to bude sebešílenější.
  2. Dělej to jak chceš, ať už to bude sebešílenější.
  3. Dělej to z jakéhokoliv důvodu i bez něj, ať už to bude sebešílenější.
Jako zářný příklad těchto tří zásad udávám maníka, jehož jméno je mi sice neznámé, ale i tak si v mém srdci vysloužil první místo na stupni obdivu, neb si dva roky pilně odebíral krev, zmrazil jí a pak z ní vymodeloval vlastní sochu, kterou dodnes pečlivě uchovává ve svém mrazáku. :D
Poté, co nám naše profesorka VV vyprávěla o tomto pozoruhodném muži, který si prý dnes vede velmi dobře a za pár let ho zaručeně pustí domů, se naše třída rozhodla, že do nadcházejícího hudebně-výtvarného projektu, kterého se měla zůčastnit, se vrhne s takovou vírou ve tři velká D, s jakou jí to jen hranice trestního zákoníku dovolí.