Nikdy se tě nevzdám - Shikamaru x Choji (Shonen ai)

4. července 2012 v 17:13 | Raydenn |  Yaoi
Shikamaru x Choji - Fan Fiction
Varování: Shonen ai
Tocovšichniopakujíjakolamypředkaždoufikcí: Všechny postavy si autorizuje Kishimoto Masashi. Tato povídka nijak nesouvisí s původním děním Naruta ani s origináním charakterem postav.
Pozn. admina: Krátká povídka psána lamou (mnou). Shonen ai. Don't like, don't read!

Záclony na okně se střídavě vzdouvaly a opět klesaly, jak jimi hýbal lehký vánek zvenčí. Hvězdy na obloze za nimi zářily a stromy tiše ševelily do vlahé letní noci.
Shikamaru seděl na posteli a zasněným pohledem sedoval zářivé tečky na nočním nebi. Cítil se... hezky. Ten pocit se nedal vyjádřit žádným jiným slovem- hřejivé chvění, které mu ze žaludku přecházelo k srdci a od srdce k jeho věčně zaměstnanému mozku... bylo to, jako by měl v celém těle motýlky, kteří ho nadnášeli od každodenních starostí všedního života. Cítil se... prostě hezky.

Důvod tohoto pocitu ležel ani ne deset palců od něj na matraci. Prozatím spal, ale teď Shikamaru zaslechl nepatrnou změnu v rytmu dýchání a následně na sobě ucítil jeho pohled...
Mohutná ruka se natáhla, obtočila se mu kolem pasu a postava asi dvakrát tak velká jako on si ho s rozespalým zamumláním stáhla do hřejivé náruče a přitiskla ho k sobě v pevném objetí.
Shikamaru s blaženým povzdechem zavřel oči, zabořil tvář do Chojiho hrudi a usnul.

"Shikamaru?" po zvolání následovalo zívnutí a zvuk, o kterém Shikamaru věděl, že přichází vždy, když se Choji protahuje. Vyplivl zubní pastu do dřezu a vypláchl si pusu. "Jsem v koupelně!" Kroky, zvuk otvíraných dveří. Ruce, které se mu omotaly kolem pasu a následný polibek na tvář, který vykouzlil na jeho obličeji lehký ruměnec. "Dobré ráno," zamumlal mu Choji do ucha. Shikamaru v zrcadle před sebou viděl jejich odraz - Choji, rozespalý, mžourající a objímající ho zezadu, on, celý červený, vlasy rozpuštěné, usmívající se jako idiot.
Můj přirozený charakter je v troskách, pomyslel si odevzdaně a natočil hlavu tak, aby mohl Chojimu polibek oplatit.
"Dobré ráno." Choji se usmál a zabořil mu tvář do vlasů.
"Nech to dneska tak," zamumlal po chvíli. Shikamaru překvapeně zamrkal. "Eh... co?" Choji si povzdechl. "Tohle," řekl, přičemž vzal jeden pramen Shikamarových černých vlasů mezi dva prsty a nechal ho mezi nimi po celé délce proklouznout a spadnout zpět na jeho ramena. "Nech je dneska rozpuštěné..." řekl a zavrtal do nich obličej hluběji, jakoby se s nimi mazlil. Shikamaru prudce zčervenal. "Ch-choji... ani nápad! V-víš, co by na to řekli ostatní...?!" Choji ho políbil na krk. "Že ti to moc sluší." Shikamaru cítil, jak ho polévá horko a červeň na jeho tvářích se ještě prohlubuje. "N-ne! Ř-řekli by, že vypadám jako h-holka, už t-tak dost n-na tom, že v-v-ví, že my dva s-s-spolu...!"
Choji se odtáhl a vrhl na něj ublížený pohled. "Vadí ti to?!" Shikamaru poplašeně zavrtěl hlavou. "N-ne! Jistěže ne! J-jen... já..."
Nebylo to tak, že by mu vadilo, že ostatní vědí, co je mezi ním a Chojim. Spíš... kdykoliv ho Choji na veřejnosti chytil za ruku nebo nějakým jiným způsobem projevil své pouto k němu... cítil se nesvůj. Všichni na ně zírali a jemu připadalo, jakoby těch znechucených pohledů bylo víc, než těch, kterým to nevadilo. A to ho nejen znervózňovalo, ale navíc si z toho jeho věčně aktivní mysl odvodila jednu myšlenku, která mu opravdu dělala starosti, a to, co by dělal, kdyby někdo začal mít řeči... co by Choji dělal? A nemusely by to být jen řeči. Někteří lidé měli na tyhle věci dost vyhraněný názor... co by se stalo, kdyby celá společnost kolem nich najednou dala najevo svojí nevoli? Zůstal by Choji s ním i potom? Bál se, že jeho bývalý spolužák o těchhle věcech moc neuvažuje a nechává je až příliš volně plynout. Co když by si uvědomil možná rizika a opustil ho? ...nenechávalo ho to v klidu. Na jednu stranu nevěřil tomu, že by Choji něco takového byl schopný uělat, na druhou stranu se bál náhlého poznání, které by mohlo přijít po Chojiho lehkomyslnosti... a to byl vlastně důvod, proč nikdy nebyl zrovna rád, když Choji před lidmi zašel dál, než k objetí kolem ramen nebo držení se za ruce.
Choji zdánlivě ignoroval změnu jeho výrazu a pokračoval v pošťuchování.
"Pokud ti to nevadí, tak proč to teď zmiňuješ?" "A-ale ne, tak to není, já-" "Když to tak není, nech si dneska rozpuštěné vlasy!" "A-ale...!" "Ale...?" Shikamaru v duchu hlasitě zaúpěl. Byl si stoprocentně jistý, že se Choji v duchu - nerozdíl od něj - královsky baví. Tyhle hry nesnášel... protože je zpravidla vždycky prohrával. Nikdo neuměl tak citově vydírat, jako jeho zprvu-nejlepší-přítel-teď-už-kluk. "Pletou se mi do obličeje!" nadhodil poslední zoufalý pokus. Bohužel nepochodil. "Tak si vezmi sponky," navrhl Choji s ďábelským výrazem a Shikamaru resignoval.
"S tím nepočítej," zavrčel, když sáhl po hřebenu a začal si vlasy rozčesávat.
Choji se za jeho zády vítězně uchechtl.

Šli spolu po ulici a Shikamaru se zoufale snažil nenavazovat oční kontakty. S rozpuštěnými vlasy se cítil... dívčeji. Divně. Děsně. Všechna negativní přidavná jména na "d", která člověk dokáže vymyslet. A ještě na spoustu jiných písmen.
Navíc ho Choji donutil nechat doma jeho obvyklou Chunninskou vestu a se slovy "Je vedro, tak si koukej vzít něco volnějšího, nebo chytneš úžeh," mu vytáhl ze šatníku přiléhavé, světle šedo-zelené tričko se znakem jeho klanu, límečkem a krátkým rukávem a tříčtvrteční černé kalhoty.
Výsledek byl, že s rozpuštěnými vlasy, náušnicemi od Asumy, Chojiho výběrem oblečení a náhrdelníkem v podobě jeho oblíbené figurky ze hry Shoghi na řetízku se zlatým nápisem "Miluji tě" na rubu, kterou mu dal Choji k šestnáctým narozeninám, vypadal vážně jako holka.
To, že měl Shikamaru od přírody dlouhé řasy, poměrně jemné rysy obličeje, štíhlou postavu a na tváři mu hrál široký ruměnec, jeho stávající situaci také zrovna nepomohlo.
Nebylo tedy divu, že když je náhodou potkal někdo, kdo je oba znal, na chvíli se zarazil a zíral na Shikamarua s pohledem á la 'Kde já už tu holku viděl?!'. To se stalo asi třikrát. Ve čtvrtém případě byl Shikamaru jednou krátkozrakou známou otázán, jakto, že nevěděla, že má Shikamaru sestřičku. "Nebo jsi jeho sestřenka?" dodala s osvíceným úsměvem ve tváři a zamžourala na něj skrz brýle ve snaze přijít na to, kdo vlastně je. "Ať je to jak chce, našel sis moc hezkou dívku, Choji-kun... japak se jmenuje?"
Choji vedle něj vybuchl smíchy. Shikamaru si v duchu zapsal poznámku 'Zabít Chojiho', načež s pohřebním výrazem (ověnčeným hlubokým ruměncem, který neustoupil ani ve chvíli, kdy vybíral zbraň, kterou Chojiho zprovodí ze světa za to, do jaké situace ho to dostal) vysvětloval staré paní, že je to on, Shikamaru, a v rodině žádnou ženu kromě své otravné matky nemá.
"Stejně bys byl hezká holčička," zavolala za nimi, když táhl Chojiho ulicí pryč, a ten se zase rozhýkal smíchy. 'Bolestivě', připsal Shikamaru k pomyslné poznámce o Chojiho zabití a táhl ho dál.

"No tak, Shikamaru," šťouchl do něj Choji, když seděli na lavičce a čekali, až dorazí přátelé, se kterými měli ten den sraz. "Za chvíli tu budou ostatní, je krásný den, svítí sluníčko... a ty se tváříš jako masový vrah na útěku." Shikamaru neodpověděl. Vrhl na něj jeden chladný pohled a pak se opět skesle zahleděl na špičky svých bot. "No tak," zasmál se Choji. "Vždyť říkala, že ti to sluší!" Shikamaru něco zavrčel a pokračoval v zírání do země. "Ale no tak. Shika-koi..." Shikamaru sebou prudce trhl. "N-ne že mi takhle řekneš před ostatními!" vyhrkl celý červený. Tohle bylo oslovení, které měl Choji sice povolené, ale jen v... určitých... situacích. V určitých intimních situacích. "Zatím tu nejsou," řekl Choji a políbil ho na krk.
Shikamaru cítil, jak se mu po Chojiho polibku zježily chloupky za krkem a po zádech mu přejel mráz. Naskočila mu husí kůže. "Ale až přijdou...!" "Hm? A co když ti tak řeknu před nimi?" trýznil ho Choji. "T-tak s tebou už v životě nepromluvím!" "Ale, vážně?" "Ch-choji, to není fér!" "Tak se usměj!" ...
Shikamaru opět upřel pohled k zemi a ponuře vzdychl. "No tak..." Choji ho vzal za ruku. "Teď bez legrace, Shikamaru..." naklonil se k němu, takže se rty dotýkal jeho ucha. "Vážně ti to moc sluší." Shikamaru už nemohl víc zrudnout, ale kdyby ano...
Zadíval se na Chojiho pochybovačným pohledem, ale pak se mu koutky úst zvedly do lehkého úsměvu. "Tak vidíš," zasmál se Choji a objal ho kolem ramen. "Teď jsi doslova k sežrání."

"HÉÉÉJ, VY DVA!!!" ozvalo se za nimi tak hlasitě, že sebou oba dva trhli. "Naruto, neřvi tak!" "Já neřvu, Sakura-chan!" "Teď vyřváváte oba dva stejně!" "Ino, ty taky řveš!" "Já?!" "Nechte se!" "To patří k mládí!" "Lee, sklapni!" "To bylo trochu hrubé, nemyslíš?" A navíc-" "Eh... ahoj, všichni." řekl Choji a najednou všichni ztichli.
Stáli a nemě zírali na Shikamarua vedle něj, který si momentálně nepřál nic jiného, než propadnout se do země a už nikdy, nikdy se z ní nevyhrabat.
"Eh... S... Shikamaru?" vykoktal Naruto s výrazem člověka, jehož pes se právě přetransformoval do jiné dimenze a tam se stal pánem všeho tvorstva.
"Ehm... a-ahoj." zamumlal Shikamaru s pohledem upřeným někam do strany. Cítil, jak mu z obličeje sálá horko. Napadlo ho, že musí vypadat jako oživlá chodící ředkvička.
"C-co se...?" Ino k němu s výrazem naprostého úžasu přešla a zírala na něj, jakoby ho nikdy předtím neviděla. "T-to je..." Shikamaru se na ní neodvážil podívat. Teď se začnou smát, teď se zaručeně začnou- "R-roztomilý...!" vypískla Ino a Shikamaru sebou prudce trhl. "C-cože?!" Ino tam stála a dívala se na něj s psychopatickým výrazem á la 'sežrat-sežrat-sežrat'. "Proč jsi to takhle nenosil dřív?!" Shikamaru šokovaně couvl. "A-ale j-já... já... vždyť...!" "Ino má pravdu," řekla zadumaně Sakura, "vážně vypadáš roztomile!" "J-já si také myslím, že je Shikamaru-kun m-moc roztomilý..." pípla Hinata celá červená s pohledem upřeným na něj. "No fakt, kdo by si to pomyslel?!" Naruto k němu přešel a s chechotem ho poplácal po zádech. "On tě dostal, kámo, že jo?" ukázal na Chojiho, který se vítezoslavně zubil opodál. Shikamaru, pořád příliš v šoku, než aby mohl mluvit, se na Naruta prudce otočil. "Je z tebe moc hezká hol-" "Naruto!" Sakura dala Narutovi pěstí. Shikamaru pohled zase rychle sklopil. "Tak vidíš," řekl Choji a objal vláčného Shikamarua kolem ramen. Tomu připadalo, že se celý svět začal otáčet stonásbnou rychlostí a že se mu za chvíli uvaří mozek v hlavě. Vůbec by se nedivil, kdyby z něj najednu začala stoupat pára.
"To víte, tady Shika-koi se bál, že-" "JAK JSI MI TO ŘEKL?!" Shikamaru se rychle vzpamatoval a vrhl na Chojiho rozzuřený pohled. "Shika-koi," řekl Choji s důrazem na 'koi'. Shikamaru nemohl uvěřit, že má někdo tak malý pud sebezáchovy. "J-jak?! S-slíbils, že-" "Já neřekl, že když se usměješ, tak ti tak nebudu říkat před ostatními," zašklebil se Choji. "Já tě jen poprosil, aby ses usmál." Shikamarovi se znovu zatočila hlava. Nechal se napálit. Ach bože. Za tohle Chojiho čeká smrt, jistá, pomalá a bolestivá, se spoustou mučení, žhavých pohrabáčů a-
"Nechápu, proč se zlobíš," přerušil Choji tok jeho myšlenek, nadzvedl mu palcem bradu, sehnul se k němu a dlouze ho políbil. Shikamaru ztuhl a oči se mu rozšířily překvapením. Tohle Choji před ostatními ještě nikdy neudělal, ne před ostatními, ne na rty, ne tak otevřeně... možná letmý, skrytý polibek na tvář nebo do vlasů, ale ještě nikdy...!
Choji se po chvíli konečně odtáhl a Shikamaru se pomalu uvědomoval, že se kolem nich rozhostilo dokonalé ticho. Věděl, že na ně všichni zírají a cítil to vyčkávavé napětí ve vzduchu, jak prahnuli po tom vědět, co přijde dál... nechtěl ani pomyslet na to, jak on sám teď musí vypadat.
"Když tě miluji, nevidím důvod, proč tě podle toho i neoslovovat," řekl Choji s úsměvem a odhrnul mu pár pramenů vlasů z čela, načež ho něj měkce políbil. Shikamaru cítil, jak mu divoce buší srdce a zároveň... zároveň se mu do těla znovu tiše vkradl ten pocit, že je naplněný motýlky, kteří ho nadnášejí a umožňují mu létat...
Najednou chápal, proč to všechno. Chápal, proč Choji chtěl, aby šel dnes ven takhle... chápal, proč se chtěl celou dobu držet za ruce. Chápal, proč mu řekl 'Shika-koi' před ostatními a proč ho teď tak otevřeně políbil... a hned dvakrát za sebou... Proč mu teď tady přede všemi řekl, že ho miluje...
Bylo to jeho věcné, jednoduché vyjádření toho, co je lehké říct, ovšem těžší udělat a ještě těžší dokázat, že je to myšleno vážně. Ale on to dokázal... teď a tady přede všemi... a dokazoval mu to pořád.
Nikdy se tě nevzdám.
Nezáleželo na tom, kde byli, kdy a s kým. On byl Chojiho a Choji byl jeho... bez ohledu na to, co si o tom mysleli ostatní. Sami nebo s někým... cítili to k sobě pořád stejně. A i kdyby se to někomu nelíbilo, nezáleží na tom- oni budou pořád spolu, je jedno jak.
Zhluboka se nadechl a vydechl. Teď je řada na něm. Choji svůj vzkaz předal a je na něm, aby ho přijal... a udělal tak definitivní tečku za svými pochybnostmi.
Stoupl si na špičky, aby dosáhl svými rty na ty jeho, a s přivřenýma očima mu polibek oplatil.
Cítil, jak se Choji do polibku usmál a jak se jeho ruce obtočily kolem jeho pasu a přitáhly ho blíž.
Nechal své vlastní ruce, ať se obemknou kolem Chojiho krku.
Úplně oči zavřel a jeho vlastní rty se stočily do šťastného úsměvu.
Ino si kapesníkem osušila oči. Věděla, že není sama.
Pak si tím samým kapesníkem utřela i krev, která jí tekla z nosu. Opět věděla se stoprocentní jistotou, že tentýž úkon kolem ní provádí ještě pěkná hrstka lidí.

KONEC
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama