My dear baka diary...

Bože, bavíš se dobře? aneb nový horor do života přichází, občanský průkaz udeřil!

25. července 2012 v 21:05 | Raydenn
Přišel den, kdy jsem se probudila s neodbytným pocitem, že je mi patnáct let. To bylo už tak dost nepříjemné, ale ještě se to zhoršilo, a to ve chvíli, kdy jsem zjistila, že to není jen pocit. A jelikož je povinností každého jedince, kterýžto dovršil těchto zlořečených, na nebesa vynášených patnácti let, aby si zašel pro tu z kelu vzatou kartičku, která všem bude oznamovat, že žije, když už to jemu samotnému nikdo nebude věřit, vydala jsem se i já s mamkou na okružní jízdu po úřadech, aby mě v budoucnu nikdo nemohl obvinit, že ve skutečnosti neexistuju.

Kočka, nejlepší pán člověka

14. července 2012 v 16:56 | Raydenn
Stal se ze mě polštář.
Přišlo to náhle a bez varování, hned první den, co jsem dorazila sem, do Zapadákolandu mezi šumavskými lesy, na chatu k babičce a dědovi. Oni dva sympatičtí lidé přechovávají dva ohromné sibiřské kocoury, Míšu a Jonáše, kteří se po roce stráveném v pražském bytě mohou dva měsíce konečně dosyta vyběhat. Ne že by toho zrovna využívali. Většinu dne stejně stráví sluněním se na parapetu, na cizí posteli, v botníku anebo, specielně po mém příjezdu... ano, už tušíte správně... na mě.

Me in the kitchen? It's poison-time!

4. července 2012 v 23:29 | Raydenn
Ráno jsem zaspala. Těžce zaspala. Popravdě mě vzbudila až zkouška sirén v jedenáct, což bylo probuzení, které nepřeji nikomu, kdo spí na palandě s hlavou padesát cm od stropu, takže když náhodou prudce nadskočí, narazí čelem plnou parou do betonu... jako se to dneska ráno zrovinka stalo mě.
Snídaňoběd jsem s dovolením vynechala, protože mi bylo špatně (někdo shora je zjevně háklivý na dopolední ptáčata a ohodlal se mě krutě ztrestat), takže jsem prakticky vstala jenom proto, abych se umyla, oblékla, došla do kuchyně, usoudila, že za chvíli se ocitnu tváří tvář své včerejší snídani a šla si zase lehnout.

Až budu velká, budu nekrologem!

3. července 2012 v 12:05 | Raydenn
Teď, když jsem se úspěšně prodrala (horko těžko, ale prodrala) do dalšího ročníku, napadla mě taková malá, leč celkem podstatná otázka: Co, kurnik šopa, budu dělat pak?
Gymnázium má člověku otevřít nové obzory. Mě se otevřely ledatak dveře do školní jídelny, a to ještě dost neochotně (zato ale hned dvakrát a rychle za sebou, když jsem pak spěšně vycházela ven). Má člověku změnit pohled na svět, ducha a hmotu. Co vím, zeměkoule je pořád stejně kulatá, duchové jsou průhlední a hmota je, byla a vždycky bude hmota bez ohledu na to, jestli mi jsou tři, patnáct nebo dvacet let.

Fejeton z nutnosti aneb student výtvarné větve není plnohodnotným členem společnosti

1. července 2012 v 12:47 | Raydenn
Středoškolská výuka se s postupem let rozvíjí tempem pevně odhodlaného hlemýždě. To znamená, že se rozvíjí sice pomalu, ale nezastavitelně. Máme střední školy elektrotechnické, zemědělské, zdravotní, přírodovědné, máme gymnázia se zaměřením na jazyky, matematiku... a na výtvarnou výchovu.

T-ty obrazy mě s-s-sledují...!!! QwQ

19. března 2012 v 13:16 | Raydenn
Víkend se nesl ve znamení relaxace. Babička mi navrhla, že můžu jet k ní s tím, že si udělám vlastní program, který klidně mohl obnášet i nečinné povalování se na její neskutečně staré, neskutečně zaprášené a neskutečně pohodlné kožené pohovce u její neskutečně staré, neskutečně zaprášené a neskutečně dokonalé TV, což jsem s nadšením člověka, jemuž právě někdo doprostřed rozbouřeného oceánu hodil parník pro jednu osobu s výřivkou a minibarem, přijala.
Bábi jest aktivní osoba, což značí, že celý víkend strávila v práci, takže já jsem mohla řádit. Řádila jsem tak, že jsem si dělala jednu konev čaje za druhou (za neděli jsem jich napočítala sedm), sledovala komediální seriály v TV, četla si Hetalii (třikrát za den), psala referát na ON a kreslila obočí. Jsem prostě živel, co? :D

Nový Darth-Vader? :D

13. března 2012 v 17:07 | Raydenn
Tak, něco barevnějšího je na světě.
...ehm.
Blíží se jaro, kytičky jsu fajn... ta růžová je hrozná, ale měla jsem divnou, pozitivní náladu, která mě přinutila páchat zlo. :D (Ano, růžová + kytičky + já = obraz čirého zla. Ta rovnice je naprosto logická, když se nad tím zamyslíte. :D) A tak vzniklo toto, nový Darth-Vader v růžovokvětovaném jarním podání. :D
Doufám, že ho mezi sebou přijmete a budete ho mít rádi. :D

Illusion

10. března 2012 v 22:32 | Raydenn
Tak. Jelikož mi bylo řečeno/napsáno/zaječeno do ucha zrovna ve chvíli, kdy jsem pila, takže většina obsahu lahve skončila na podlaze/NAŠEPTÁVÁNO HLASY!! QwQ, že na pozadí té předchozí jablečné hrůzy se nedal číst žádný text, protože oči čtenáře dostávaly obvykle po zhruba deseti vteřinách nutkání vstát a utéct do Holandska, urobila jsem v posledních pěti minutách jinou hrůzu, a ta tu bude viset až do chvíle, kdy se dokopu udělat něco barevnějšího. Do té doby doufám, že žádné žádné další oční migrace nenastanou. Užijte si víkend, a... ME GUSTA! ^^

MHD = moje noční můry se staly skutečností

7. března 2012 v 7:51 | Raydenn
Dámy a pánové; jsem maloměšťák. V mém osobím prostředí se po celých třináct - čtrnáct let života nenacházela větší vymoženost, než rozvrzaný vlak do Radotína, školní autobus, jezdící od naší zapadlé samoobsluhy dvoukilometrovou trasu ke škole, nebo samoúčelové dopravní prostředky jako kolo, koloběžka, nebo vlastní nohy (které casting vyhrávaly nejčastěji, protože jsem byla zatra líná čekat).

Proč se to pako všude topí?!

5. března 2012 v 20:00 | Raydenn
Já jsem pohoršená, naštvaná a rozhořčená! :D Jelikož Shikamaru vždycky byl, je a bude můj největší favorit (to, že je animovaný, je jenom minimální handycap, který naprosto nebrání v normálním, fungujícím vztahu, že ano :DD), pročítala jsem si včera FF povídky (anglicky, české a slovenské už mi došly. :D Nikdo nemá Ananasa rád ._.) a z těch devatenácti, co jsem včera četla, se ve čtyřech z nich zcela samovolně a záměrně topil! A to prosím jednou v kuchyňském dřezu, protože měl problém se svou životní láskou (V dřezu... bože, v dřezu!), podruhé v řece, protože byl malej, blbej a jeho rodiče se hádali, potřetí v řece, protože byl velkej, blbej a měl problémy sám se sebou a počtvrté opět V TÉŽE A TÉ SAMÉ řece (ta řeka si, chudák, taky užije svoje), a v tomto případě ho omlouvá jedině to, že umřel Asuma. (A vůbec jestli. Já ho taky měla ráda a nemám potřebu strkat hlavu pod vodovodní kohoutek. :D)
Takže, pokud bych to měla zformulovat jedinou větou...
STOP DROWNING MY HUSBAND IN SINK, YOU SNEAKY COWARDS!!!!

...ještě si z toho zatrsej, jasně... :D

Still alive aneb Hidan&Shikamaru, zpívající duet :D

27. února 2012 v 17:57 | Raydenn
S Cooky jsme dostaly ďábelský nápad- účastníme se červencové cosplay-soutěže jakožto Duo Hidan&Shikamaru, přičemž celá akce bude spočívat v tom, že já budu v cosplayi za Shikiho hrát doprovod na piáno a Christina do toho bude, převlečená za Hidana, zpívat Still alive od Portalu, a ke konci pisníčky mě kuchne. Moc hezká tečka. :D
Taky naprosto nevíme, co s úvodem. Vypadá to na scénu typu "Čau!" "C-co tu děláš?! Ty vrahu, zabils mi mistra, máš bejt mrtvej!!!" "Víš to bylo tak... na co čekáš?! Hraj, ty malej zmetku! ...*začne zpívat*" :D
Jak tohle dopadne?! QwQ
Jeden z mnoha důvodů, proč tohle celé píšu: krom toho, že potřebuji něčím vysvětlit své úmrtí, které evidentně nastane v červenci přesně ve chvíli, kdy mě rozlícené davy ukamenují: nevíte někdo -kdokoliv!- kde sehnat Shikamarofilní síťované tričko (a ne, nemyslím Erotic-shop :D)? Pokud ano, prosím, podejte mi o tom hlášení, budu vám nadosmrti vděčná, zahrnu vás královskými dary, koupím vám poníka a zahradní houpačku apd. :D
To je z hlášení o aktuálním stavu událostí asi tak všechno. Přeji hezký zbytek pondělního večera, přežijte ty zbylé čtyři dny do víkendu a... ME GUSTA! :D

Neusni u stolu, neusni v koupelně, neusni na schodech, neusni za pochodu, neusni ve škole, neusni, neusni, neusni..........

24. února 2012 v 6:18 | Raydenn
V zájmu svého strašně inteligentního dojíždění do školy jsem kvůli strategické poloze naší zapadákovské zóny nucena vstávat v pět hodin. (Dneska jsem tak vstávala taky, než jsem si uvědomila, že nemusím, takže už tu hodinu sedím v kuchyni a čekám, až budu moct popadnout bágl a vyrazit. Život je pes. :D) S tím by se ještě dalo smířit, pakliže ovšem člověk neusne ve čtyři. (Někdy prostě nezaberete, ani když opakovaně mlátíte hlavou o zeď a řvete "SPI, SPI, SPI!". Mám to vyzkoušený.) Tož celou tu hodinu se tu taktéž aktivně snažím neusínat.

Fu*k you, It's a merry christmas!

22. února 2012 v 23:54 | Raydenn
Vánoce nejsou, ale to je jedno :D Z tý červeně pruhovaný zóny mám náladu jako o Vánocích... Zákopníkova ponožko, chtělo to něco pozitivního. A co je pozitivnějšího, než sud čerstvých jablek, že? 8D

Mám hlad. :D

Zabít, oživit, znovu zabít, znovu oživit a opět zabít je málo!

10. února 2012 v 22:45 | Raydenn
Nuže, panstvo. Když se podíváte, z vašeho pohledu, doprava, co tam najdete? Ano, správně. Taková ta roztomilá věc, co visí na každých stránkách, říká se jí "Menu". V tom menu jsou -modří už vědí- rubriky. To jsou takové ty věci, na které kliknete a ono vás to hodí do určité kategorie článků.
A mezi těmi rubrikami je důmyslně schována záhadná rubrika "reklamy a odkazy". Proč záhadná? Inu, protože evidentně ještě NIKDO Z VÁS nepřišel na její funkci.
Já vám to tedy, zlatíčka, vysvětlím: je tu od toho, abyste jakékoliv své žádosti o hlas v nějaké stupidní soutěži, odkazy na své blogy či reklamy na vlastní soutěže na svém blogu házeli PRÁVĚ TAM, a to z toho prostého důvodu, že já opravdu nejsem zvědavá na to, abyste si z mého blogu dělali nějakou reklamní kampaň na sebepublikaci. NEDÁVEJTE ŽÁDNÉ ODKAZY DO KOMENTÁŘŮ U ČLÁNKŮ Z RUBRIK, KTERÉ PRO TO NEJSOU URČENÉ!!!!
Pokud jste to z tohohle nepochopili, tak jsem v koncích, nevím, jak jinak to vysvětlit. Asi budu muset nakreslit obrázek nebo tak něco.
A skryté reklamy typu "Máš hezký blog" taky neberu. Jeden komentář pro padesát lidí? Ne, díky. Opakovat jedno a totéž přání pořád dokola na Vánoce je něco zcela jiného, než pochvala něčího blogu nebo jeho případná kritika.

Toť vše. Není, co k tomu dodat. Dobrou noc.

Zoufalec opět útočí

10. února 2012 v 20:19 | Raydenn
Doma není nic k jídlu, internet pořád padá, za dva dny mi končí prázdniny, spletla jsem si datum a v domění, že je čtvrtek, jsem se nedostavila na svou páteční hodinu piána a ta modrá mlhovitá hrůza, co tu právě visí, mě bude strašit ve snech.

Dámy a pánové, zoufalec přichází.

Je tu... mrtvo. ._.

4. února 2012 v 20:06 | Raydenn
Buď jsem moc líná, nebo moc unavená, nebo nemám čas, zkrátka a dobře, tenhle blog jde do kopru, pokud v něm tedy už delší dobu není.
Zvýšit aktivitu bych jistě mohla, leč nemám o čem psát, nebo respektive mám, ale jak tak koukám, nikoho tyhle "zajímavosti" nezajímají, takže... panda, fole.
Zdá se, že ne každému šmakují články, které nejsou o yaoi. No budiž, články o yaoi bych napsat mohla, ale... echm... vážně v tom leží všechna sledovanost?
Spíš bych řekla, že psaní nebude mojí předností. ^^" Buď píšu moc málo, nebo moc špatně. Lidi, něco se pokazilo.
Co se týče návštěvnosti, padesát lidí denně i v období totální neaktivity. To je sice moc hezký, ale v komentářích ani v hodnocení se to neprojevuje. To NENÍ dobré.
Víte co? Až příště budu mít nějaký další úžasný nápad typu "založím si blog", dejte mi někdo rovnou pánví po hlavě.

Poroučím se do neurčita. Me gusta!

Pozor, padají hodiny!!! aneb jak málo stačí lidem k šílenství

13. ledna 2012 v 13:20 | Raydenn
Dnešní týden se nesl ve znamení absencí. Na TV jsem chyběla z důvodu předchozího onemocnění, pak jsem zanedbala první dvě hodiny, protože sestřička mi zákeřně zamáčkla budík. (To není výmluva, to je pravda, pane profesore! T-T) A včera mě ráno bolelo v krku tak urputně, že matinka řekla, abych zůstala doma, protože je fakt, že jsem prakticky nemohla mluvit. A zasípat "Ráda bych si objednala ubytování ve vaší ubytovně na pět nocí, na ráno snídani a balíček s obědem a nějakou levnou večeři, když budete tak hodná, jo a kde ta vaše ubytovna vlastně je?" německy opravdu není úkol pro sípajícího jedince.

Čaj a jeho vražedný dopad na osobní život jedince, konkrétně mě

1. prosince 2011 v 14:33 | Raydenn
Normální děti mají od raného dětství v pokoji plyšáčky a panenky, když se v noci bojí, rodiče jim rozsvítí lampičku a když to nezabere, dají jim do postele plyšového medvěda s tím, že je bude hlídat. To však neplatí pro ty vyvolené, jejich drahý otecko je čajovník, jak se to poštěstilo napotvoru zrovna mě. :D

Mizerná...

22. října 2011 v 0:39 | Raydenn
Deprese. Totální deprese.
Připadám si odstrčená, nechtěná a zahozená. Připadám si obelhaná, podražená a cizí.
Já to nedokážu přesně popsat, řeknu jen tolik, že dnešek a vůbec celý tenhle týden mi ukázal, jak na tom vlastně jsem...
Respektive, jak jsou na tom lidi kolem mě.
Když se snažím někomu pomoct, myslím to upřímně. Snažím se o to nejlepší, i když uznávám, že mě, odvrženci přírodních hříček se nic dařit nemůže.
Je moc krásné snažit se někomu pomoct. A když je to někdo, koho pokládáte za svou opravdu dobrou kamarádku? Nádhera!
...a když pak zjistíte, že jste pro ní míň něž rozteklý vosk?
A co když se celá partička vašich nejlepších kamarádů začne snažit vás odstrkovat, lhát vám, jen aby se vás zbavila, odsouvat vás, ignorovat, místo aby přestali být takoví zbabělci, našli tu odvahu a řekli vám, že nestojí o to vás vidět?!
Dejte mi už pokoj. Všichni. Mám toho dost... mám pocit, že se vrací moje "předchozí já"... zdeprimovaná holka s rounama přes obličej, v černém roláku a volných džínsech, aby z ní bylo co nejmíň vidět... hnusná, zahozená šprtka, to jsem byla, na chvíli jsem přestala být a zase se jí pravděpodobně stanu. Zdeprimovaná mrtvola utíkající před světem a sama před sebou.
Třeba to tak bude lepší...

Peklo, ďáblové za katedrou a zákeřné dotazníky

3. října 2011 v 20:26 | Raydenn
Jestliže má 70% lidí dojem, že škola je nesnesitelné peklo hodné Sebastianova obdivu, a dalších 25% tvoří šprti, kteří jí považují za skrytý ráj s anděly za katedrou, přičemž ze zbylých pěti procent se čtyři drží názoru, že by se to všechno mělo, ráj neráj, podpálit, pak já musím zaručeně patřit do toho posledního, zbylého procenta, které jasně říká...

Kterak to paní profesorka rozsekla aneb teorie kosti :D

20. září 2011 v 13:48 | Raydenn
Třetí hodina. Dějepis. Zvonek už odzpíval svou válečnou melodii a po něm nastalo hrobové ticho, rušené pouze přerývavým dechem napjatě vyčkávajících okolosedících.
Čekáme.
A pak se to stane! Dveře se otevřou a ona vejde. V jedné ruce klíče, v druhé lidskou kost a řekne...!!!
"Otevřete si sešity, začneme dějepis." :D

Spaste Ray a pošlete na Aliašku!

18. září 2011 v 18:29 | Raydenn
Venku je hnusně, na mě OPĚT leze kašel, nemám nápady na psaní čehokoliv, včetně prezentace do školního časopisu (mám jí poslat ještě dneska a nemám ani čárku), dramaťák asi definitivně skončil (nikdo se nemá k tomu, aby se ujal vedení pěti amatérů, kterým se herecká můza obloukem vyhnula), zítra je pondělí a z písemky to vypadá na známku mizernější, než je ubohý, chatrný podprůměr.
Spaste mě někdo!
Ale já vím, co udělám: vykašlu se na všechno, udělám si pořádný kýbl čaje, zatáhnu závěsy, abych se nemusela dívat na tu slotu venku, zabalím se do deky, zapnu si OHSHC, k tomu si udělám ramen a bude!
Už jen při tom pomyšlení se mi zlepšila nálada o padesát procent :D
(To jsem celá já: v těžké depresi jdu psát článek, a jak píšu a přemýšlím, co budu dělat potom, tak jsem najednou zase nechutný optimista :D Světe, chraň se! xD)
A protože se mi to nechce mazat, tak vám pustím písničku, abych vám ten výlev nějak vynahradila... SAYONARA! :D


KAŠLI! KAŠLI! CHCÍÍÍÍÍÍÍÍP!!!!

8. září 2011 v 21:48 | Raydenn
Jak vám bylo vyrozuměno z nadpisu, jsem pekelně nachlazená. :D To značí, že je mi mizerně a že tenhle článek bude čistě infromační pro ty, kdo by chtěli vědět, že:
  1. jsem zpět z anglie
  2. v anglii je zima jako v psinci
  3. v anglii se dost snadno nachladíte
  4. v anglii jsem se nachladila
Tož to je celá sága, tohlecto :D
V anglii se mi mimo chycení streptokočky stalo spousta a spousta agrosomních věcí, které sem hodlám hrdě vypsati, jen co vydržím tři minuty bez toho, abych si chodila pro kapesník a pro vitaminy. (Feťák vitaminu C! :D MUAH! xD)
Tož mějte se, já si letím pro další dávku kapesníčků do zásoby. :D Sayonara! (SMRK!) >:3

RÝMA! HELP ME! xD

Sourozenci aneb neštěstí nechodí nikdy samo

6. září 2011 v 13:10 | Raydenn
Jsou všude kolem nás. Potkáváme je na ulici. Potkáváme je v bytě. Já osobně ho potkávám ve své vlastní posteli!!!!
Sourozenci.
Sourozenec je druh živočicha adaptovaného na humanitní společnost, i když podle mě patří někam úplně jinam. Živí se vším, co najde, popřípadě vším, co najde ve vašem šuplíku s cukrovím, které jste dostali k narozeninám. Vydává strašné, nepříjemné skřeky, které jsou nehledě na jeho věk pořád stejně hlasité a pronikavé. Vzhled je rozličný a velmi, velmi

Líná, líná, líná!!!

23. srpna 2011 v 0:09 | Raydenn
Ray se rozhádala s počasím a to se evidentně rozhodlo, že ji zničí. Dnešním dnem se nastavilo na "rozpéct Ray na placku". Zítra to má být dokonce na "Desublimovat Ray z povrchu zemského". (Jestli to takhle půjde dál, zkrystalizuju a budete mě muset loupat ze zdi. :D)
 
 

Reklama